Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Úvod

FS

Vítejte na stránkách farního společenství seniorů v Rudě nad Moravou.

 

          Scházíme se 1x v měsíci ( mimo letních prázdnin). Setkání je většinou v 1.týdnu v měsíci, na faře v Rudě nad Moravou, od 15.00 - 17.00 hod., nebo v některém kostele či kapli v našem okolí. Účastníků bývá kolem 20-ti. Mezi nás přijde i náš duchovní správce. Jsme rádi, že se tak náš program obohatí jeho příspěvkem k právě probíranému tématu.  Mimo to si zazpíváme, modlíme se, vyprávíme si zážitky z poutí i z osobního života a tak se obohacujeme navzájem. Při malém občerstvení čas rychle uběhne a my se vždy těšíme na další setkání.

 

Toto společenství není jen pro důchodce, mohou mezi nás přijít i mladší. Společenství seniorů tak rozšiřuje naše náboženské vědomosti a zároveň obohacuje všední dny našeho života.

*

Téma týdne:

Nikdy nezapomeň na zvláštní radost, třebas i v beznadějné chvíli…

hory, skály, mraky, mlha, světlo, tma, kontrast / foto -luzuce-

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic… Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství. (srov. Mdr 7,7-11)

Vykládáš svým spolupracovníkům o Bohu?“ ptali se často abbé Pierra* jeho přátelé a známí. Abbé Pierre na to odpovídal: „Oni o něm mluví často. Já ne. Když se mě někdo z nich zeptá: ´Bůh? Co to znamená?´ místo abych řekl: ´Je to nekonečná, nezměrná láska, láska bez hranic,´ dávám jim tenhle příklad:

Není to tak dlouho, vrátili jsme se večer, můj kamarád a já, úplně utahaní. Byla nám zima a neměli jsme ani co jíst. Nikdo ten den nic nepřinesl. A můj kamarád mi řekl: ´Abbé, dneska jsem tak šťastný.´ Radost měl kvůli tomu, že jsme celý den strávili tím, že jsme pomáhali staříkům zařizovat bydlení, věšeli jsme jim závěsy a záclony na okna, natrhali jsme květiny a donesli jsme jim je do bytu, aby jim tam bylo dobře. Řekl jsem mu: ´Nikdy nezapomeň na tu zvláštní radost, jinou než ty ostatní, radost nevýslovnou, nesdělitelnou, která ti zpívala v srdci v té beznadějné chvíli, kdy nám byla zima, měli jsme hlad, celý den jsme pracovali a nic z toho. Nikdy nezapomeň na tu pronikavou, s ničím nesrovnatelnou radost, pro kterou neexistují slova. Jen pouhým pohledem si můžeme říci, co jsme sdíleli. Bez té jedinečné zkušenosti naplnění se to nedá pochopit. Nikdy na to nezapomeň, protože tehdy, v té chvíli, se ti dostalo toho nejskvělejšího daru, který tě může v životě potkat. Učenci to nazývají moudrost.´

Moudrost, latinsky sapientia, vychází ze slova sapere, což znamená vychutnávat. Moudrost neznamená být moudrý, nedělat hlouposti. Být moudrý, nedělat hlouposti je až ovocem moudrosti. A proto je dobré milovat.

Svému kamarádovi jsem ještě řekl: ´Můžeš probádat o Bohu učenost všech knihoven celého světa. Budeš mít představu Boha, ale nepoznáš ho. A však v tomto okamžiku jsi Boha poznal.´“

Se svolením zpracováno podle knihy 
Nic než láska, Abbé Pierre v rozhovoru s Helenou Amblardovou,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

 

 

* Abbé Pierre (1912-2007), vlastním jménem Henri Antoine Groues, se stal v roce 1938 knězem. Za války se aktivně účastnil odboje. V roce 1949 založil ve starém domě na pařížské periferii humanitární sdružení Emauzy pro bezdomovce a opuštěné. V roce 2005 se ve Francii umístil na 3. místo v anketě „Největší Francouz všech dob“ za Charlese de Gaulla a Louise Pasteura.

 

Ne kádrováci, ale křesťané

Ne kádrováci, ale křesťané

Matky přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde." Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim. (Mk 10, 13-16)

Nevím, co vedlo učedníky z evangelního úryvku k tomu, že k Ježíšovi začali někoho pouštět a jiným to zakazovat. Možná to mysleli i dobře, aby Ježíše neobtěžovalo tolik lidí. Nicméně vypadli z role učedníků, kteří mají Mistrovi naslouchat, jeho slova dále hlásat a přivádět k němu další, a stali se z nich kádrováci, kteří rozhodují o tom, kdo si zaslouží být Ježíšem přijat, a kdo ne.

Toto pokušení se týká i Ježíšových učedníků i dnes. Tedy nás křesťanů jednotlivě i celé církve. Neposuzujeme také, kdo k Ježíšovi přicházet smí, a kdo ne? Kdo si to zaslouží, kdo toho naopak hoden není? Nezakazujeme to dokonce někomu? Není z nás Ježíš stejně rozmrzelý jako tenkrát?

Lékem na to je vrátit se k postoji učedníka, tedy toho, kdo Pánu a Mistru naslouchá, aby mu dobře porozuměl a osvojil si jeho postoje. Potřebujeme hlouběji vstřebat jádro evangelia, totiž že si vstup do Božího království nikdo z nás nezaslouží, a přesto nám ho Bůh nabízí ze své dobroty a lásky, protože stojí o každého i toho nejnepatrnějšího a bezvýznamného. Přijmout Boží království jako dítě neoznačuje vhodný věk, ale postoj. K Bohu můžeme přicházet jen jako děti, tedy s důvěrou, že jeho láskyplná náruč je pro nás otevřená bez ohledu na naše výkony a zásluhy.

Lékem může být i to, že budeme přijaté evangelium skutečně předávat druhým.

Kdo touží druhé  k Ježíši přivádět, nebude zároveň vymýšlet, kdo k němu nesmí.

 

 

 

 

 


 


 

 



 


 


 

 

 

 


 

 


 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist