Aktuální zprávy:

Ohlášky na tento týden

archív krátkých zamyšlení 

Farníci z Rudy nad Moravou a okolí na facebooku

*

Bohoslužby v děkanátu Šumperk

*

Rozpis bohoslužeb ve farnosti Zábřeh na Moravě.

Rozpis bohoslužeb v děkanátu Zábřeh na Moravě.

*

Zásvětná modlitba spolupracovníků Díla blažené Zdislavy.

Blažená Zdislavo,

naše ochránkyně, obnovujeme své předsevzetí, že budeme následovat tvůj příklad. Vypros nám, abychom si denně dokonaleji osvojovaly ducha modlitby, kajícnosti, pokory a lásky, bez nichž bychom nemohly plnit své povinnosti, které máme jako tvé děti. Vypros nám, naše milá patronko, abychom tvořily rodinu podobnou Nazaretské rodině. Vypros nám všechny potřebné schopnosti, abychom mohly slovem, příkladem, tiskem, vyučováním, výchovou a charitativní činností přivést nevěřící a bloudící k poznání pravdy, k milování Boha a Panny Marie a ke sjednocení v jedné Kristově církvi. Vypros nám opravdové duchovní obrození našich rodin. Amen.

Zdislavo slyš, Zdislavo vyslyš, Zdislavo vypros nám, oč tě žádáme.

Statut spolupracovníků Díla blažené Zdislavy

• Spolupracují a pomáhají pod vedením DBZ při různých úkolech- např. modlitbou a oběťmi( hlavně nemocní a trpící) a různými výpomocemi.

                                                                                            (Stanovy DBZ , hlava III. , odst. b)

• Spolupracovníci DBZ jsou laické osoby - ženy, případně i muži, kteří nemají zásvětné sliby. Jsou to osoby svobodné, ovdovělé, nebo žijící v manželství – bez rozdílu věku, které vedou vzorný křesťanský život a spolupracují jako přátelé s DBZ různým způsobem: nemocní a trpící modlitbami a oběťmi, , ostatní kromě modlitby pomáhají různým způsobem:řemeslnickými pracemi, odbornými poradami, výpomocí při úředních jednáních, finanční podporou podle potřeb vyvolaných okolnostmi, apoštolátem dobrého příkladu v katolickém i nekatolickém prostředí.

           Spolupracovníky mohou být i kněží.

                                                                                       (Výklad ke Stanovám, III. hlava, čl. 6)

*

                                   ------------------------------------------------

Pouť ke svatému Vavřinci v Rudě  se vydařila…

…„Neopouštěj, jáhne svatý, naši obec, rodiny, ať v nich vládne pravá láska do poslední hodiny. Žijme láskou, odpouštějme, tak jako ty v žití svém, v nesnázích a utrpení buď nám mocným přímluvcem“…

     Tato prosba vroucně zpívaná chrámovým sborem se nesla kostelem k nebi při poutní mši svaté 7. srpna v Rudě nad Moravou, v němž je více než 200 let uctíván mučedník svatý Vavřinec. Paradox jeho života a mučednické smrti byl tématem sváteční promluvy pana faráře P. Michala Krajewského: „Oslavujeme dnes člověka, jehož život skončil v očích jeho současníků krachem, neúspěchem. Následoval Krista až na kříž. Jen důvěra v Krista ho mohla přenést přes žár plamenů, stejně jako Petra kráčícího po vodě za Ježíšem.…I my jsme vyzváni kráčet s důvěrou po vodě každodenního života za Kristem.“

    S důvěrou jsme tedy všichni prosili Pána, aby nepršelo, protože ve farním areálu byla na odpoledne připravena tradiční  velká zahradní slavnost, tentokrát spojená s koncertem Moravských muzikantů. Naše důvěra však musí ještě dorůst do svatosti, neboť jsme byli vyslyšeni jen napůl.

     Při odpolední bohoslužbě slova, kterou vedl dominikánský novokněz P. Ludvík Grundman z Prahy, ještě nepršelo. Nepršelo ani při  eucharistické adoraci, doprovázené krásným zpěvem schóly mládeže a nesoucí se ve znamení díků Pánu Bohu za všechno, co můžeme ve farnosti společně prožívat. Déšť se nespustil ani při novokněžském požehnání, které nám P. Ludvík (mimo jiné také biřmovací kmotr našeho loňského novokněze P. Tomáše Zachariáše Kristka, O. Praem.) s velkou pokorou a láskou udělil. Cesta z kostela na faru ještě proběhla také v suchu. Ale pak to začalo. Lilo, lilo a lilo. Naštěstí Moravští muzikanti, posluchači a hosté již byli ve farním areálu. Pršelo tak, že domů stejně jít nemohli, a tak všichni rádi (!) zůstali.

       Moravští muzikanti, kteří považují Rudu nad Moravou za své sídlo, začali svůj krásný koncert v 16 hodin. Prohlásili, že budou hrát tak dlouho, dokud nepřestane pršet. Kapelník pan Stanislav Bartošek se svými dvěma syny a s ostatními přáteli předvedli i v dešti virtuózní čísla. Hráli v jednom kuse celé tři hodiny, až opravdu pršet přestalo. Ale i tak déšť nikomu nevadil. Pivo teklo proudem, uzené maso a klobásky voněly, káva a zákusky se vesele prodávaly a ve sklípku něco ostřejšímu na zahřátí déšť také nevadil. Snad jen děti nemohly do bazénu a skákání na trampolíně a her si užily trochu méně než v jiných letech.

    Těší nás, že mezi nás zavítali mnozí kněží, které určitě přilákala domácí kuchyně našeho obětavého zpívajícího kuchaře pana  Jiřího Tulacha. Jeho vynikající svíčkovou ocenili nejen kněží a šťastnou náhodou do Rudy zabloudivší generální představená sester boromejek (světe div se, jela totiž původně na pouť do Rudy u Rýmařova!), ale i dvacet Moravských muzikantů a spoustu spokojených strávníků, kteří si pochvalovali, že aspoň o pouti nemusí doma vařit a mohou se celý den veselit na faře. Je potěšitelné, že do našeho společenství zavítalo i množství lidí, které v kostele nepotkáváme. Všichni se dobře bavili a radovali se ze života.    Obzvláště milým hostem a vděčným  byl P. Pavel Michut, budovatel našeho farního areálu a ve večerních hodinách také zábřežský děkan P. František Eliáš, kterému improvizovaná mládežnická kapela ve sklípku zahrála s radostí jeho oblíbenou mysliveckou píseň.

     Pro více než dvacet pořadatelů začala pravá pouť až po odchodu hostů, kolem 20 hodiny večerní. V garáži se zpívalo a hrálo, co kdo chtěl. Otec Michal i s osmdesátiletým kostelníkem tentokrát vydrželi zpívat s omladinou i panem starostou až do úplného konce. A v pondělí ráno? Nikdo nezaspal. Ti co do noci vydrželi přišli již v 9 hodin a uklidili celý areál. Otec Michal mohl s klidným srdcem odjet na dovolenou. Až se vrátí, bude ho vítat nejen uklizená fara, ale i  nová fasáda na našem farním kostele. Nevěříte, že ten zázrak se stal? Přijeďte se  do Rudy na náš nově opravený a opravdu krásný kostel podívat. A nemusí to být až za rok na pouť…I když třeba bude zase pršet, bude to stejně požehnané a krásné setkání lidí dobré vůle! 

                           Lenka Bernadetta  Nezbedová 

Dominikáni na Šumpersku…

       Nelekejte se, inkvizičním procesům na Šumpersku již dávno odzvonilo! Ani nevstali zmrtvých bratři dominikáni pohřbení v Klášterním kostele v Šumperku! Ani vám nebudu líčit historii jejich požehnaného působení v tomto kraji. Nezvykle mnoho bratří a sester naší dominikánské rodiny trávilo totiž  v okolí Šumperka svoji zaslouženou dovolenou.

     Dominikánské léto na Šumpersku zahájil svým několikadenním pobytem na faře v Bohdíkově  převor pražského kláštera P. Antonín Krasucki, kam přijel se svými přáteli ze Znojma rovnou z primice  P. Jindřicha Martina Poláčka, OP. Kromě poznávání krásy zdejších lesů, myslivecké kuchyně a  malých ochutnávek dobrého hanušovického piva a také pohovoru s potencionální  kandidátkou Díla blažené Zdislavy, měl v úmyslu v závěru týdne dojet na primici P. Ludvíka Víta Grundmana, OP do Chocně. Bohužel primice se musela obejít bez něho. Vlak měl tak velké zpoždění, že P. Antonín by přijel pouze na primiční hostinu. Proto raději požehnal  nejmladšímu bratru provincie z vlaku a vystoupil až v Praze, neboť z dovolené přijel nemocen a s horečkou.

     Pražský vzduch a zejména láska spolubratří ho však uzdravily natolik, že již v pondělí ráno se na Šumpersko vracel, tentokrát do farnosti Ruda nad Moravou na Olšanské Hory, kde byl pozván již na druhý ročník duchovní obnovy pro mládež, kterou pod názvem „Zajeď na hlubinu“ pořádaly sestry Díla blažené Zdislavy. Otec Antonín s povděkem přivítal, že byl na toto místo, nacházející se v krásném prostředí mimo lidskou civilizaci, tentokrát dovezen autem a nemusel jako loni šplhat do kopce s těžkým „kostelovým“ kufrem. Očekávalo ho deset mladých lidí, kteří celé dopoledne po několik dní opravdu mlčeli, modlili se, zpívali, zpovídali se, adorovali, zkrátka hledali, jak se v hlubinách svého srdce setkat s Kristem. Volné chvíle trávili mladí sbíráním mateřídoušky pro nachlazeného Otce Antonína, aby ho mohli vrátit  bratřím do Prahy zdravého a odpočatého.

       Toto krásné společenství bylo oživeno několika milými návštěvami. Mládež přišel povzbudit místní farář P. Michal Krajewski  se dvěma řeholními sestrami z Polska. Po roce už po vlastních nohách přišla P. Antonína opět pozdravit úplně zdravá Lucinka Divišová, jejíž mamince P. Antonín obětavě kněžsky pomáhal při jejím dramatickém narození v motolské nemocnici. Želvu Loudalku a krávu Báru, které zůstaly v Praze, nahradil letos rohatý a nevychovaný čertík Hubert, který  musí odjet s Otcem Antonínem do Prahy, aby ho tam děti v Praze lépe vychovaly, aby nepůsobil čertoviny a nepokoušel děti i dospělé.

        Společenství dominikánské rodiny bylo završeno návštěvou čtyř sester dominikánek v čele se sestrou Gabrielou Ivanou Vlkovou, které trávily svoji dovolenou na faře v blízkém Klášterci. Společná mše svatá mládeže, sester dominikánek, zástupce provinciála a sester zdislávek byla krásným svědectvím spolupráce naší dominikánské rodiny. V duchu se k nám jistě připojily také další sestry dominikánky, které právě pobývaly s táborem dětí na faře v nedalekém Písařově, kam je pozvala sestra Guzmána Jana Valentová, pocházející z nedaleké vesnice Chromeč…

          Postupné uzdravování Otce Antonína způsobil nejen horský vzduch, mateřídouška a společenství dobrých lidí, ale zejména poslední den duchovní obnovy, kdy mohl v tichu přírody a ve společenství eucharistického Krista zůstat na Olšanských Horách zcela sám a nabírat duchovní i tělesné síly do další služby. V pátek ráno ho totiž čekala další duchovní obnova, tentokrát pro více než třicet seniorů na faře v Rudě nad Moravou. Za jeho službu, obětavost a smysl pro humor vyslovují všichni, kdo se s ním letos o prázdninách setkali, upřímné a vděčné: Pán Bůh zaplať!

     Dominikánské léto na Šumpersku však pokračovalo dál. Faru v Bohdíkově si pro svoji dovolenou vybrala také sestra Kateřina, převorka dominikánských mnišek v Lysolajích. Její modlitby  i její přítomnost mezi námi byla pro nás všechny velkým požehnáním. Krátce ji přijela navštívit spolusestra Diana, rodačka ze Šumperka, takže při táboráku na rozloučenou byli  kněží z Hanušovic obklopeni péčí sester dominikánek i zdislávek. 

    Dominikánské léto na Šumpersku završil svou přítomností nejmladší dominikánský kněz v republice P. Ludvík Grundman, OP, který přijal pozvání na pouť ke svatému Vavřinci do Rudy nad Moravou. V neděli 7. srpna vedl odpolední bohoslužbu slova a udělil všem přítomným s láskou a pokorou novokněžské požehnání.  Radostně se také setkal s mnoha lidmi na zahradní slavnosti ve farním areálu. Jeho odhodlání a elán do služby Pánu byl pro všechny mladé i staré velkým povzbuzením.

     Ptáte se spolu se  mnou, proč na Šumpersku bylo letos tolik dominikánů?  Pisatelka těchto řádků v tom opravdu prsty nemá. Vysvětlení je prosté. Na šumperském hřbitově odpočívá pod velkým dřevěným křížem dominikánský terciář Julius Augustin Varga. Za svého života se  vůbec nemohl hýbat. Jen nehtem na palci obracel stránky knih. Trpěl, modlil se, obětoval se, studoval, zkrátka žil jako pravý dominikán. Nyní v nebi se hýbá, pracuje, zve, volá, přimlouvá se za nás, přitahuje ještě více, než za svého krátkého třiatřicetiletého pozemského života… Julku, nezapomeň na dominikány, které jsi měl tak rád a přimlouvej se, nyní zvláště za  uzdravení tvého přítele P. Mikuláše Otu Buzického, OP!

                        s. Lenka Bernadetta Nezbedová

                              Dílo blažené Zdislavy

*

Ohlášky na tento týden

archív krátkých zamyšlení 

Farníci z Rudy nad Moravou a okolí na facebooku